ŘETĚZ JAKO KÓD SÍLY

ŘETĚZ JAKO KÓD SÍLY

Když se dívám na svůj život zpětně, vidím tah.

Ne tlak. Ne chaos.

TAH.

Jako když se napne řetěz mezi traktorem a kmenem stromu.

Napětí, které čeká na impuls.

A pak – pohyb.

Moje maminka byla těhotná a tahala řetězy ke stroji. Byla ještě dítě. Zraněná. Závislá na muži, který byl současně partnerem i ochráncem. Obrovský les. Obrovské klády. Obrovské stroje.

A v jejím těle já.

Plod nevnímá jen výživu.

Plod vnímá napětí pole.

Napětí mezi mužem a ženou.

Napětí mezi závislostí a nebezpečím.

Napětí mezi strachem a silou.

Řetěz je psychosomatický symbol tahu.

Přenosu síly.

Propojení zdroje a břemene.

Možná proto jsem tahoun.

Když něco uchopím, nepustím to.

Jdu po vlákně. Článek po článku. Zážitek po zážitku.

V terapii jdu, dokud to nezačne dýchat.

Dokud se nenajde kód.

Je to stejné jako sledovat plazmatické řetězení událostí.

Jedna vzpomínka vede k druhé.

Jedna emoce otevře další vrstvu.

A já jdu dál, dokud neucítím uvolnění.

To uvolnění je moment, kdy řetěz se uvolní došli jsme do cíle.

To je pravda.

Jsem Býk.

Země.

Síla.

Schopnost pohnout těžkým.

Silné stroje mě fascinují. Traktor, turbína, mechanika pohybu. Ne kvůli technice. Kvůli principu.

Něčím pohnout.

Rozhýbat to, co stagnuje.

Nenechat energii zůstat mrtvou.

Inertní objekt je smrt.

Pohyb je život.

Možná si moje buněčná paměť nese obraz:

napnutý řetěz, který přenáší sílu, aby se kmen dal do pohybu.

V terapii dělám totéž.

Dávám světelný impuls.

Napojím se.

Napnu pole mezi vědomím a nevědomím.

A čekám na pohyb.

Výkonnost.

Ano, jsem výkonná.

Ale není to výkon z úzkosti. Je to výkon z tahu.

Vím, kdy přestat.

Nepřetrhnout řetěz.

To je důležité.

Protože přetržený řetěz je trauma.

Napětí bez regulace.

Síla bez vědomí.

Střídám aktivity.

Konzultace – stoprocentní soustředění.

Studium – řetězení poznání, možná až příliš.

 Otázka vede k další otázce. A další. A další.

A pak si jdu lehnout. Integrace.

Malování – jiný druh řetězu.

Tělo je napnuté. Štětec přesný. Můžu skončit zkoprnělá.

Ale duše je lehká.

Videa – článek po článku proces psychosomatiky. Text. Technika. Natáčení. Střih. Publikace.

Občas se v tom zamotám.

Ale vždycky to dotáhnu.

Výstavy – logistika, nošení, balení, skládání.

Moje obrazy dělám tak velké, abych je unesla sama.

To je také symbol.

Nepotřebuji další článek navíc.

Řetěz drží.

Moje maminka byla v lese svobodnější než mezi lidmi.

Mezi lidmi byl strach.

V lese byl prostor.

Možná jsem si z toho pole vzala dvě věci:

Sílu stroje.

A klid lesa.

Tah a ticho.

A to je kombinace, která tvoří můj terapeutický styl.

Jdu hluboko.

Jdu silově se 100% koncentrací na cíl

Ale uvnitř je les.

Bezpečný prostor.

Řetěz už pro mě není okov.

Je to struktura přenosu energie.

Je to schopnost držet napětí, dokud nedojde k pohybu.

Je to schopnost sledovat řetězení příčin až ke kódu.

Je to vědomí, kdy tah povolit, aby nedošlo k přetržení.

Možná jsem se v děloze učila regulaci síly.

A dnes ji používám.

Ne na tahání klád.

Ale na rozhýbání lidských příběhů.

A co vás rozhýbe?