Řetěz: narodila jsem se do řetězů

ŘETĚZ

Narodila jsem se do řetězů.

Ne obrazně. Doslova.

Můj otec dostal byt v hájovně, protože pracoval pro lesy. Těžil dřevo. Dlouhé kmeny stromů, které se používaly na stavbu přehrady. Stromy padaly, byly očištěné, dlouhé, těžké – a aby se dostaly k silnici, musely být přivázány k pásovému traktoru.

Řetězy.

Silné. Studené. Kovové.

Moje maminka byla se mnou těhotná a pomáhala ty řetězy přitahovat, připínat, odpojovat. Řetěz se napnul. Traktor zabral. Kmen se pohnul.

Zvuk kovu o kov.

Napětí. Tah. Přesun.

Já jsem byla v jejím břiše.

Nevím, co si pamatuje tělo plodu.

Ale vím, že řetězy mě fascinují celý život.

Vidím je mezi patníky u cest.

Vidím je u psa uvázaného k boudě.

Vidím je na sochách otroků – na těch afrických postavách, které drží architekturu jako kariatidy.

Vidím je na stavbách, kde drží břemena.

A když vidím řetěz, nejde jen o kov.

Vidím spojení.

Řetěz není jen pouto.

Řetěz je propojení článků.

Jeden článek bez druhého nic neudrží.

Jeden strom bez druhého by nevytvořil les.

Jedna generace bez druhé by nebyla rod.

Řetěz je rodová linie.

Řetěz je chemická reakce.

Řetěz je fraktální řetězení událostí.

Řetězení rozhodnutí.

Řetězení příčin a následků.

Řetězení emocí.

Možná proto mě tak přitahuje.

Možná jsem se vyvíjela v poli tahu.

V poli napětí.

V poli síly, která spojuje těžké věci a přemísťuje je.

Jsou výrazy, které mě vždycky zaujmou:

„Utržený ze řetězu.“

„Osvobozený z okovů.“

„Spadly mu okovy.“

Řetěz jako omezení.

Řetěz jako svázání.

Ale já v něm vidím i jiný význam.

Řetěz drží dřevo, aby se dostalo na stavbu přehrady.

Přehrada drží vodu.

Voda pohání turbínu.

Turbína vyrábí světlo.

Bez řetězu by se kmen nepohnul.

Bez tahu by nebyla stavba.

Bez napětí by nebyla energie.

Možná jsem přišla do života jako někdo, kdo pracuje s napětím.

Kdo spojuje články.

Kdo propojuje světy.

A zároveň jsem si celý život nesla otázku:

Jsem připoutaná?

Nebo jsem spojovatelka?

Nikdy jsem nepotřebovala nosit řetízky na krku.

Nepotřebovala jsem kov jako ozdobu.

Řetěz je ve mně.

V paměti těla.

V obrazech, které maluji.

V tom, jak propojuji lidi, příběhy, energie.

A možná je čas ten symbol přepsat.

Řetěz nemusí být pouto.

Řetěz může být struktura.

Řetěz může být most.

A někdy – když jsou články dostatečně silné –

může unést celý svět.

Kde je tvoje všímavost?

Narodila jsem se proto, abych dala rodičům byt

🏠 Narodila jsem se proto, abych dala rodičům byt

Kód rodového početí – jak ho poznat

Nepřišli jsme na svět náhodně.

Nepočali nás náhodně.

Nenastoupili jsme do rodin náhodně.

Každý z nás se rodí s určitým kódem početí – jemným, ale velmi silným programem, který vzniká ze situace, v níž se naši rodiče v době početí nacházeli.

Tento kód pak tiše řídí velkou část našeho života.

---

Početí skrze byt

Můj otec, který pracoval pro Lesní zprávu na Benešovsku dostal výhodnou nabídku: Když se ožení, dostane od lesů byt.

A tak jsi jel pro nevěstu domů na Šumavu odkud pocházel vzpomněl si na tu dívku s kterou tančil na posledním bále a šel za jejím otcem aby ho požádal o její ruku. Otec maminky mu řekl až po žních a tak jsem byla počatá přesně po žních na konci srpna roku 2023

Odvezl moji maminku do Jablonné, kde dostal krásný dvoupokojový byt v hájovně přímo u pana hajného

A tam jsem byla počata.

Moje duše přišla na svět s programem:

„Zajistit rodičům bydlení.“

A tento kód se propsal do celého mého života.

Mám silné nutkání:

– šetřit

– kupovat byty

– zajišťovat bydlení dětem, příbuzným, známým

Nejsem realitní makléřka.

A přesto lidem přirozeně umím poradit tak, že jim bydlení vychází.

Jako bych to „věděla v těle“.

Jako Robinson Crusoe – instinktivně vím, jak postavit základnu.

Duše si pamatuje.

---

Když se dítě narodí „kvůli penězům“

Ve Francii jsem poznala klienty, kteří se narodili proto, že stát dával výrazně vyšší příspěvky na třetí dítě.

Můžeme si představit, jaký kód si takové dítě nese:

👉 „Jsem tady proto, aby rodina měla víc peněz.“

👉 „Musím přinášet zdroje.“

👉 „Moje hodnota je v tom, co zajistím.“

Takové kódy pak vytvářejí dospělé, kteří:

– se celý život přepínají

– neumí si odpočinout

– mají pocit, že musí pořád něco dokazovat

Ne proto, že by byli „divní“.

Ale proto, že jejich duše plní původní zadání.

___

Strach o ztrátu domova, jako rodový otisk

V obou mých rodových liniích lidé přišli o domy.

Znárdnění.

Vyvlastnění.

Vystěhování.

Exil.

A to vytvořilo hluboký otisk v poli celého rodu:

– strach přijít o bydlení

– strach přijít o život

– obrovskou potřebu mít střechu nad hlavou

Ne jako chamtivost.

Ale jako pud přežití.

Dlouho jsem měla zároveň:

👉 silnou potřebu koupit byt

👉 a zároveň noční můry, pocení, kolapsy, hrůzu že byt nechci, že na byt nemám právo, že byt není pro mě, že pro ostatní je to v pořádku ale já si s tím neumím poradit.

Jednou jsem při kolapsu ztratila vědomí (měla jsem jít složit do banky mou první kauci na první byt)

a to byla smrt staré Františky s programem, že když bude mít vlastní bydlení tak přijdou a zabijou jí. Rodová paměť znásilnění a vyvlastnění.

Teprve když jsem pochopila, že:

„To není porucha.

To je rodová paměť.“

Paměť se dá odhalit, pochopit, zrušit a přeprogramovat.

---

Jak můžeš poznat svůj kód početí

Zeptej se:

– V jaké situaci byli rodiče, když mě počali?

– Co tehdy řešili? Peníze? Bydlení? Útěk? Samotu? Nemoc?

– Co se mi v životě pořád opakuje?

– Co dělám přirozeně, jako bych to uměl/a odjakživa?

Odpovědi tě dovedou k tvému kódu.

—

Závěr

Každý z nás přišel s určitým zadáním.

Ne jako trest.

Ale jako dar zabalený do zkušeností.

Když své zadání neznáme, často s ním bojujeme.

Když ho poznáme, začne se měnit v sílu.

Já přišla jako:

Držitelka bezpečného Pole

stavitelka hrází pro škálování energie

držitelka prostoru

propojovačka proudů

tahoun uvízlých bloků

A ty?

Možná celý život děláš něco „automaticky“.

Možná tě k něčemu pořád něco táhne.

Možná tě unavuje boj se sebou.

A možná je to jen proto,

že sis ještě nepřipomněl/a, kým ve skutečnosti jsi.

Pokud cítíš jemné pnutí v těle,

pokud tě tohle téma volá,

pak je to pozvánka.

Pozvánka začít se ptát.

Pozvánka začít se dívat dovnitř.

Pozvánka vzít svůj život do vlastních rukou.

Možná přišel čas si vzpomenout. 🌱

A možná přišel čas s tím něco udělat. 💚

Začala jsem v Jablonné a skončila jsem v Jablonné

Začala jsem v Jablonné a skončila v Jablonné

(aneb když se duše narodí se stavebním plánem)

Narodila jsem se 10. května 1954 v Benešově, v době, kdy se moji rodiče čerstvě usadili v lesním revíru Jablonná u Neveklova, v hájence u lesa.

Do čtyřech let jsem žila v Hájence s maminkou s otcem který dojížděl pracovat na přehradu Orlík a s rodinou pana hajného.

Od 4 let se moje dětství odehrávalo kolem Vodního díla Orlík. Přestěhovali jsme se do Solenic.

Orlík se stavěl. Lidé se stěhovali. Lesy se těžily. Vznikalo něco velkého, co mělo sloužit tisícům lidí – voda, elektřina, stabilita.

A já se narodila přesně do této energie.

Dětství jsem prožila na Orlíku, pak studovala na střední škole v Dobříši, později na pedagogické fakultě v Plzni, následovala emigrace do Francie, kde jsem žila 35 let do roku 2011.

A pak přišel zvláštní inkarnační kruh:

Ještě před návratem do vlasti jsme s mým francouzským manželem a s pomocí mého otce (který tehdy bydlel na Orlíku v Solenicích) koupili chalupu v Jablonné u Kamýk nad Vltavou – asi 7 km od Orlíku.

Začala jsem v Jablonné a po desítkách let jsem v Jablonné znovu zakotvila.

Pro mě je to důkaz, že duše má svůj oblouk.

A že některé příběhy se neuzavírají, ale přestupuji na novou spirálu kruhovým obloukem do nové vibrační úrovně.

Symbolika Jablonné

Jablonná.

Jabloň.

Jablko.

Jablko je prastarý symbol:

🍎 životní síla

🍎 poznání,torus, pneuma

🍎 střed – jádro

🍎 torusové pole (nekonečné proudění dovnitř a ven)

Můj otec se vyznal v jabloňových sadech. Uměl roubovat stromy.

Na statku v Jablonné, který jsme koupili, opravil dům a založil sad plný jabloní.

Když se na to dívám dnes, vidím jasně:

Můj rod pracuje s roubováním života.

S přenášením síly.

S obnovou kořenů.

Stavba přehrady jako kód mého příchodu

Orlík je hráz.

Hráz drží vodu.

Voda = emoce.

Životní proud.

Ale hráz není jen o zadržení.

Hráz vede vodu do turbíny.

Turbína = rotační pohyb.

Turbo = zrychlení.

Torus = nekonečné proudění energie.

V místě turbíny se děje alchymie:

jedna forma energie se překlápí do jiné.

Síla vody se mění v elektřinu.

Emoce se mění ve vědomí.

Bolest se mění v pochopení.

Tíha se mění ve světlo.

Narodila jsem se do energie vědomé transformace.

A celý život:

– beru těžké emoce a dávám jim směr

– rozhýbávám ucpané proudy

– roztáčím v lidech jejich vnitřní turbínu

– zvyšuji vibraci z přežití do tvoření

– pomáhám lidem vstoupit na vyšší úroveň vědomí

Můj styl není emoce zastavit.

Můj styl je je roztočit tak, aby začaly svítit.

Jako turbína.

Jako torus.

Jako živé pole energie, které samo sebe napájí.

Narodila jsem se jako ta, která pomáhá měnit vodu v světlo.

Náhoda?

Nemyslím si.

👉 Pokud cítíš, že i tvůj život má svůj skrytý stavební plán, možná je čas se na něj podívat jinýma očima