Láska nás vede domů

Láska nás vede domů

(příběh Františky Janečkové)

Láska nás vede domů.

Domů k sobě.

K vlastní duši.

K duchu.

Ke zdroji.

A také… zpět do rodiny.

---

V terapii znovu a znovu vidím jednu zásadní věc:

Je nutné pospojovat všechny členy rodiny tak, aby mezi nimi znovu začala proudit energie.

Energie soucitu.

Energie koheze.

Sjednocení.

Lásky.

Protože láska je výrazem nejvyšší jednoty.

---

Síla lásky je nezastavitelná.

Je zakódovaná v samotném řádu vesmíru.

Stejně jako posvátná geometrie, která fraktálně a holisticky spojuje vše, co bylo rozpojené.

Všechno, co se oddělilo, mělo svůj důvod.

Muselo sama sebe poznat, aby ve světle  poznání…

se mohlo vrátit zpět domů ke zdroji

---

Proto vidíme, že síla lásky je silnější než všechno ostatní.

Silnější než strach

Silnější než separace.

Silnější než oddělení 

Silnější než nenávist

Silnější než válka.

Protože láska není jen emoce.

Je to princip nekonečného života.

---

Ve své praxi terapeutky potkávám lidi, kteří trpí.

Rozbité rodiny.

Rozdělené vztahy.

Bolest, která se táhne roky.

Někteří zůstávají – a trpí uvnitř.

Jiní utíkají.

Utíkají z rodiny, protože už to nemohou vydržet.

Utíkají do zahraničí.

Utíkají do samoty.

Někdy i do nemocí nebo závislostí.

Snaží se začít znovu.

Ale jedno jim nedochází:

Před sebou neutečeš.

---

A pak přijde ten moment.

Tichý.

Nenápadný.

Síla nostalgie.

Volání lásky.

Touha po spojení.

A ten člověk se začne vracet.

Nejdřív k sobě.

Do svého srdce.

A pak… často i fyzicky domů.

Na rodnou hroudu.

Do své vlasti.

Do své rodiny.

Ke svému národu.

---

Protože tak funguje láska.

Spojuje všechno.

Aby vznikla nejvyšší jednota ve zdroji.

---

To, co vidím u svých klientů…

jsem prožila i já.

Na vlastní kůži.

---

Cítila jsem se vyloučená.

Pronásledovaná.

Jako bych byla vymazaná ze systému života.

Nesla jsem těžké rodinné programy.

Rod z maminčiny strany byl zneužitý, rozprášený, rozdělený… odsunutý za hranice.

Bolest, která se neřekla nahlas, ale žila dál.

A já jsem před tím utekla.

Daleko.

Do Francie.

Provdala jsem se za francouzského námořníka.

Začala nový život.

Ale staré programy si mě našly i tam.

Protože to nebyl problém místa.

Byl to příběh uvnitř. 

---

Pracovala jsem na sobě a sama se stala terapeutkou protože jsem došla k velickému pochopení:

Lidé, kteří ubližují…

jsou sami zranění.

Jsou naprogramovaní.

Neví, co dělají.

Jejich duše je fragmentovaná.

Ztratili napojení na ducha.

---

Když jsem tohle opravdu pochopila…

ne hlavou, ale celým bytím…něco se uvolnilo.

Přišla úleva.

Přišel klid.

A hlavně…

zmizel strach.

Strach je největší separátor od lásky.

Strach je emoce, která zatěžuje nejvíce lidí na světě 

Zbavit se strachu je opravdová Svoboda

A když odejde strach…

může se vrátit láska.

---

Láska mě dovedla zpět domů.

Zpět k sobě.

A po 35 letech…

i zpět do mé vlasti.

---

Dnes vím jednu věc naprosto jistě:

👉 Láska vždycky najde cestu.

👉 Láska vždycky spojuje.

👉 Láska nás vždycky vede domů.

---

A možná…

už ji cítíš i ty.

Tak se jí nebraň.

Ona ví, kam tě vede.

Článek: Díra ve stropě

Díra ve stropě ✨

Jako malé dítě, asi do sedmi let, jsem každý večer usínala se dvěma pocity:

👉 obrovské těšení

👉 a obrovský strach

Ležela jsem v posteli a soustředila se na strop a roh ložnice, tak intenzivně, až se začal otevírat.

Strop i stěny se rozestoupily… a vznikla tam nekonečná díra. Tou dírou jsem byla přitahovaná a zároveň jsem se strašně bála. Přesto jsem do ní vlétla

🚀 Jako střela.

A rozpustila jsem se v nekonečnu. 🌌

Nic si z toho, kde jsem byla A co tam bylo si nepamatuji. Jen návraty.

Ty byly někdy brutální, když někdo rozsvítil, nebo mě probudil, nemohla jsem se vrátit zpátky do těla jemně.

Byla jsem „pomuchlaná“, 😣 vystrašená a rozhozená, jakoby mimo sebe.

Pamatuji si, že kolem pěti let jsem začala ovládat své výstupy a nástupy do těla.

U babičky v sednici. 🏡 Když byla odpolední siesta

Děda a babička spali tenkrát ještě na stroužocích ze slámy.

Já ležela na otomanu a dělala jsem že koukám z okna a přitom se těšila na start do díry ve stropě.

Moc jsem se těšila na ten astrální výlet

Tentokrát to bylo vědomé.

Start i návrat.

Vrátila jsem se do těla, které bylo připravené, 😌 klidné, nikdo mě nerušil.

V sedmi letech se dítě proměnilo v dívku.

Měla jsem jeden zásadní sen. Ve snu jsem byla dívka… nebo žena.

A proti mně stáli tři muži.

🔫 Mířili na mě puškami.

Koukala jsem do hlavní těch pušeka

viděla jsem jejich rozhodnutí střílet.

V tu chvíli jsem se odhmotnila.

✨ Vzlétla jsem nahoru, smála se a řekla jsem těm střelcům:

„Teď už můžete střílet.“

Cítila jsem radost.

💫 Blaženou svobodu, jako bych nad nimi vyhrála

A od té doby jsem byla velmi slabě ukotvená na zemi. Byla jsem důvěřivá a naivní a v tomto stavu, jak už to bývá, se vám přihodí nejrůznější zážitky.

💗 Veliká citlivost, byl hlavní aspekt mé bytosti.

Moje citlivost byla tak vytuněná, že jsem odcházela z těla při každém disharmonickém napětí v prostoru a při každé agresi. Byl to veliký strach a já často omdlévala.

Časem a jak léta plynula jsem si tu citlivost uchovala a naučila se v ní číst.

Možná právě proto jsem se stala terapeutkou, která pracuje s energiemi – i na dálku.

🌞Celou školní docházku jsem prožívala ve dvou stavech:

👉 nadšení

👉 a hrůza

Milovala jsem školu. 🎒

Byla lepší než domov.

Doma byla maminka.

Maminka, která jako mladá dívka zažila znásilnění pod zbraněmi.

Nesla v sobě hrůzu. Bolest. Paměť války.

A já to cítila.

Dítě nefiltruje to co cítí.

Dítě to nasává.

Utíkala jsem do školy.

Ve škole jsem byla extrémně vnímavá.

👁️ Až ostražitá.

Všechno jsem si pamatovala.

Ale neuměla jsem to vyjádřit.

Musela jsem mlčet.

Stejně jako moje maminka, která v sobě dusila válečné tajemství.

🌞Škola byla můj druhý domov.

Učitelé… sousedé…a dospělí kolem mě…

mě měli rádi. ❤️

Jakoby si mě adoptovali.

Ukazovali mi svět.

A já je poslouchala tak hluboce, že jsem jim rozuměla i beze slov.

Cítila jsem jejich duši.

Byla jsem stoprocentně empatická.

A oni mě za to milovali.

😍Souhlasila jsem se vším co mě chtěli naučit nebo mi ukázat

Na všechno jsem kývla.

👉 hrát na harmoniku 🎶

👉 vyšívat 🧵

👉 dělat makramé

👉 paličkovat

👉 starat se o skalničky 🌱

👉 malovat 🎨

👉 gravírovat

👉 modelovat

👉 ohýbat dráty

Byla jsem otevřená.

A naivní.

A prošla jsem i místy, kde se nedějí jen hezké věci…

Ale to je jiný příběh.

---

Moje čistá duše měla zvláštní štěstí.

Viděla jsem i ošklivé věci.

A zároveň jsem byla chráněná. ✨

Nezraňovalo mě to.

Byla jsem vedená, abych to poznala.

❤️‍🩹Ve čtrnácti letech přišel zlom.

🥷Do Československa přijely cizí armády. 🚧

A ve mně se spustil program.

😰 Obrovská úzkost.

😱 Panika.

Strach z pronásledování a zabíjení.

To nebyl „můj“ strach.

To byl program mojí maminky.

Program konce války.

Rodiny rozprášené.

Odsunuté.

Rozdělené.

Děti zneužité.

😱V hlavě i v těle se mi rozběhly scénáře:

👉 utéct

👉 zmizet

👉 nebýt vidět

👉 schovat se

Poslouchala jsem rádio Svobodná Evropa. 📻

Učila se anglická slovíčka.

Nosila papírky v kapsách.

Snila jsem o cizině.

🌍 O místě, kde bude klid.

🌿 Kde bude mír.

☀️ Kde bude krásně.

Jako tam nahoře.

V tom nekonečnu, kam jsem jako dítě odlétala.

☺️A moje touha se naplnila.

💍 Vdala jsem se za francouzského námořníka.

A odjela do Francie.

O Francii jsem měla jedinou představu:

🎨 že všichni Francouzi jsou umělci

a malují jako impresionisté.

🫣Utíkala jsem před strachem z agresora.

Ale tady je pravda, kterou si většina lidí neumí přiznat:

❗ Před strachem neutečeš.

Vezmeš si ho s sebou.

Ve Francii jsem tomu strachu čelila roky.

A paradoxně…

to byla ta nejlepší škola.

Poznala jsem agresora ve svém vnitřním světě ze všech stran.

A postupně jsem ho přestala vnímat jen jako hrozbu, začala jsem ho integrovat.

🌑 Jako stín.

🔥 Jako sílu.

Jako něco, co tě může zničit…

nebo tě posílit tak, že už se nikdy nebudeš bát

A možná právě tady se rodí skutečná svoboda.

Ne v útěku.

Ale v momentě,

kdy se otočíš čelem k tomu, čeho ses celý život bála.

A zjistíš,💫 že to dokážeš unést, že už se toho nebojíš

Co se skrývá za oponou tvých potíží

Co se skrývá za oponou tvých potíží

(a proč se ti život zasekl na jednom místě)

„Už zase.“

Znáš tu větu?

👉 Už zase mě bolí koleno, močák

👉 Už zase stejný typ chlapa

👉 Už zase únava, je červen a já mám depku

👉 Už zase ta úzkost a já nevím proč

A většina lidí si myslí že:

má smůlu

má slabé tělo

nebo že „to tak prostě je“

Ne.

Tohle není náhoda.

Tohle je neviditelný příběh, který se přehrává v momentě, kdy se synchronizuje ve stejném čase, se stejnou událostí, se stejnou myšlenkou, které si ani nevšimneme.

---

Většina lidí zůstane na povrchu a řeší symptomy

Máš alergii→ vezmeš si prášek

Bolí tě hlava → vezmeš si prášek

Nemůžeš spát → pustíš si něco do uší

Máš úzkost → snažíš se ji zahnat

Krátkodobě to funguje, uleví se ti, ale

Ale pak. se…

👉 bolest vrátí a zesílí se aby si si všimnul

👉 problém se vrátí a zasáhne spojené orgány

👉 situace se zopakuje a přitáhneš si zase kontrola nebo chlapa o kterého musíš pečovat

A ty jsi unavenější než předtím.

Tohle je moment, kdy se rozhoduje:

👉 Buď zůstaneš na povrchu

👉 Nebo se podíváš za oponu

Za oponou je vždy konkrétní moment,

Ne nějaká „energie z vesmíru“.

Ale konkrétní situace, kterou jsi prožila.

3 příklady:

🌿 Příklad 1: „Nemůžu dýchat naplno“

Anička žena, která má alergii na pyl, každé jaro když kvetou jehnědy

Když jsme šly hlouběji, za oponu našli jsme příběh

➡️ Bylo jaro ona14 letá plná života, ve svém pokojíčku okna otevřená, pouštěla si písničky celá šťastná

➡️ A v tom přišel moment, kdy zaslechla hádku táta útočil na mámu a ona ječela. V ten moment by se Aničky krve nedořezal.

To byl ten šok smrtelný šok kdy se radost a štěstí zastavilo a ona ztuhla hudba hrála a ona už jí neslyšela.

Tělo si zapsalo:

👉 „Když jsem plně živá → přijde smrtelné ohrožení“

A od té doby:

👉 nedýchá naplno

👉 tělo se brání životu

---

💔 Příklad 2: „Pořád si vybírám špatné muže“

Sabina, krásná inteligentní žena si přitahuje pořád stejného partnera

👉 Ze začátku je pozorný milý pečující nakonec se odhalí jako majetnický a když se naše Sabina nechce nechat ovládat tak přijde

👉 odmítnutí

Za oponou jsme našli příběh

➡️ Malá holčička má manipulujícího otce který manipuluje svoji ženu i jí když budeš hodná tak dostaneš panenku, houpačku, lízátko

➡️ A manipulující otec říká když nebude po mém tak tě neznám

Zápis, kód:

👉 „Láska je podmíněná musíš poslouchat“

A tělo?

👉 přitahuje přesně tento scénář, tělo jede podle programu který se nakódoval v dětství, bylo toto jediné co jsme znali

Ne proto, že je „hloupá“

Ale protože dokončuje starý příběh

---

😴 Příklad 3: „Jsem pořád unavená“

Janička říká:

„Já už nemám energii. Vůbec.“

Za oponou jsme našli příběh:

➡️ V dětství

➡️ Musela být hodná, poslouchat a vykonávat všechny příkazy maminky která po ní chtěla úklid a věci které nebyly vůbec pro její věk. Nesměla se pouze nesměla odmlouvat musela být poslušná a tak

➡️ Potlačila vztek, odpor, svoje potřeby. A všechno to co potlačila v dětství a potlačuje i dnes v dospělosti protože musí všechno vydržet jí vytlouká vnitřní energii, vyžírají to životní energii sžírají to.

Zápis, kód

👉 Musím to vydržet = abych byla v bezpečí a nezabili mě

A dnes?

👉 žádná energie

👉 žádná síla

👉 žádná chuť do života

Protože energie byla zamknutá v emocích, které nikdy neprošly ven

😎 Co se , když se podíváš za oponu

Nejdříve najdeš spouštěč kdy se to naposledy stalo a za jakých okolností

potom najdeš konkrétní situaci

dovolíš si ji znovu procítit

uvolníš emoci, která tam zůstala

pochopíš souvislosti, které se zapsali do všech situací se stejnou vibrací

Toto pochopení a prožívání Já tomu říkám rekapitulace svého života po traumatické linii tě osvobodí a vrátí ti spoustu životní energie která tam byla uvězněna.

Ty se budeš cítit živější šťastnější a svobodnější

Podívat se za oponu stojí energii, musíš se pro to rozhodnout a neutéct.

Většina lidí za oponu nejde, protože se bojí, co tam najde. Také tomu říkáme: jít a otevřít staré skříně na půdě našeho bytí a vyčistit staré kostlivce.

Je to tvrdá práce ale je ve sklize osvobozující.

Pokud se nechceš podívat za oponu:

👉 budeš dál opakovat stejné věci

👉 budeš dál ztrácet energii

👉 budeš dál čekat, že „se to nějak spraví“

Ale ono se to samo nespraví, protože příčina tam zůstává a vyvolává stále stejný následek.

Pracuji jako terapeutka a jsem a jsem trénovaná jako detektiv který hledá příčiny za oponou.

Hledám skryté příčiny problémů a umím je najít.

Takže dobrá zpráva je,

že odpovědi existují.

A jsou dostupné.

👉 Připravila jsem knihovnu videí a článků

které tě provedou krok za krokem

(na mém HeroHero i webu)

👉 Můžeš přijít na individuální konzultaci,

kde půjdeme přímo k jádru tvého příběhu

👉 Nebo vstoupit do Kruhu síly

(kde každou středu v 19:00 společně čistíme staré vzorce)

Zde najdeš detaily o online skupině KRUH SÍLY

https://bit.ly/4s2ma5P

Chceš

❌ přežívat a čekat že bude líp?

nebo

✅ se pustit do práce, najít příčinu a uvolnit svou vnitřní sílu a žít nový život

👉 Protože ve chvíli, kdy uvidíš, co je za oponou…

už nikdy nebudeš žít stejně jako předtím.

A přesně tam začíná tvoje síla.

Františka

Napiš co by jsi chtěl.

frantiska.janeckova@gmail.com