Radosti, jako perly na nekonečné šňůře života
Radosti, jako perly na nekonečné šňůře života.
Každá radost, na kterou si vzpomenu mě zavede do pocitu intenzivního spojení se všemi protagonisty radostné události, jakoby ta událost byla tady a teď a navždy.
Jsem na své vernisáži v kulturním domě v Dobříši. V tomto městě jsem chodila na gymnázium a tak znám
některé obyvatele a spolužáky, kteří pracuji pro město. Na tuto událost také přijela celá moje rodina ze Šumavy, z Plzně i z Prahy. Mé vernisáže jsou pro rodinu stejně důležité jako svatby a pohřby. Vždy se celá rodina sejdeme a pro mě je to transcendentní zážitek. Bratranci a sestřenice říkají: „bylo to tady krásné» a přitom jim jiskří v očích.
Diváci chodí a vnímají obrazy svými smysly tak, že celková vysoko vibrační atmosféra ztišila jejich komentář v hlavě, který jim říká "Co to je za barvy? Co to je za čáranice? Já tomu vůbec nerozumím?" Diváci se naladili na energii obrazů a celá společnost se dostala do Jednoty. Velký sál Synagogy září duchovním světlem.
Další velkou radostí je že obrazy se během vernisáže prodávaly. Jeden pán to nemohl vydržet a trval na tom, že dojede domů pro peníze a obraz fotonické záře musí mít večer pověšený na zdi.
Obrazy, které maluji, jsou vesměs abstraktní a vyjadřují barevné proudy energií s harmonizujícím efektem na diváka. Maluji, když jsem v tom nejkrásnějším stavu, naladěná na tu nejvyšší energii a moje mysl je v klidu. Prostě do toho dávám to nejlepší, co umím být.
Komentáře