Moje cesty k sebepoznávání

Zde je můj článek k přednášce , kterou budu mít v neděli 12.2.2017 ve 12h na festivalu Miluj svůj život - festival

Moje cesty k sebepoznávání, jak najít šťastny život. Všichni chceme mít šťastný život, a přesto se tak často trápíme. Žijeme v negativních emocích, stresu a nemocích. Náš život je vitrínou toho, co se odehrává v naší podvědomé mysli. Máme tam myšlenky a přesvědčení, která se neomylně projektují do našeho života jako stále se opakující situace, chovaní, emoce nebo fyzická nemoc. Sebepoznávání je vlastně sebeuvědomování, kdo jsme a pochopení, který ze vzorců, myšlení, cítění a chování nám škodí, nebo zastírá naše vnitřní Já, naše opravdové Bytí, naší Duši. Vše co nám v našem osobním životě nevyhovuje, můžeme změnit. Často začínáme své změny s vnější pomocí terapeuta, který nám dodá potřebnou energii k tomu, abychom uvolnili zrezlé brzdy našeho vývoje. Máme zkrystalizovaný postoj: NIC NEMĚNIT, protože si konzervujeme to, co máme, co známe. Otevřít se a jít do neznáma je nebezpečné, je tam tma, cestu neznáme. Dokud si nedokážeme představit to, co můžeme změnit a čeho můžeme dosáhnout, zůstáváme v původním starém vzorci chování a jednání. Žila jsem od 21 do 56 let ve Francii. Byla jsem malířskou a terapeutkou, dnes praktikuji obě profese. Teprve po letech jsem pochopila hluboké spojitosti, proč jsem odcestovala do Francie a zase se vrátila do své vlasti. Zjistila jsem, že v životě se neděje nic náhodně, vše má svůj hluboký vnitřní důvod. Provdala jsem se z lásky za francouzského námořníka, ale mým hlubším nevědomím důvodem odcestovat do Francie byl útěk před nepřáteli, kteří mě pronásledovali ve formě strachu. Byl to strach z autority (policie, vojsko, státní administrativa, profesoři, muži.) a tohoto strachu jsem se postupně zbavovala. Každou prožívanou emoci strachu jsem odkrývala až do traumatu jejího vzniku. Trauma neboli vnitřní konflikt mohl vzniknout v nitroděložním životě, v dětství, v životě předků nebo v mých minulých životech. Do 36 let jsem měla strach z mužů, ačkoli přicházely s úsměvem a láskou. Já jsem je nemohla s lehkostí přijmout. Měla jsem strach. Ze začátku jsem nevěděla proč? Rozhodla jsem se, že tento strach rozpustím. Stopovala jsem každý vnitřní pohybu toho strachu a zjistila jsem, že mám ze všech mužů strach jako z potencionálních zabijáků a násilníků. Proč? Moje maminka byla v 15 letech znásilněna se svou sestrou pod zbraněmi komunistickými milicemi, které dělali národnostní čistky po Němcích. Tento hluboce dramatický zážitek, ochromil celý život mé maminky a dostal se jako těžko čitelný program do DNA všech potomků. Maminka o tom mlčela a celý zážitek somatizovala: měla adolescentní životní postoj, ekzém, vysoký krevní tlak, alkoholismus, žloutenku. Když se mi podařilo toto přenesené trauma v mém životě odprogramovat, pomohlo to všem členům rodiny a celé sféře mého vlivu. Moje dcery našly nový postoj k mužům a do mé ordinace přicházeli noví klienti, kterým jsem mohla pomoci. Na téma násilí a znásilňování se přišli léčit: ženy a muži, kteří byly v dětství využíváni a zneužíváni; žena, které vrazil agresor dýku do zad před obchodním centrem, voják, policisté, vězeňský hlídač. Vyslechla jsem vězně ve věznici. Chápala jsem jejich chování a společně jsme odhalili kořen traumatu na pevném disku, podle kterého fungovali. Pomáhat všem těmto lidem bylo pro mě opravdové odpuštění: s empatií jsem viděla a cítila, co prožívají. Jsem vděčná za svobodu, kterou prožívám, podařilo se mi pustit strach, který spoutával můj život. Vždy když prohlédnu a vyřeším nějaký svůj zatěžující program, přitáhnu k sobě nové klienty, kteří potřebují pomoc ve stejné věci. Dnes přichází klientela, která potřebuje uznání a seberealizaci. Nechť se všichni čistíme, abychom zvedli svou vibraci a stali se vědomými bytostmi žijícími přítomný okamžik! Přeji všem lidem šťastný život! Františka Janečková