Řetěz: narodila jsem se do řetězů

ŘETĚZ

Narodila jsem se do řetězů.

Ne obrazně. Doslova.

Můj otec dostal byt v hájovně, protože pracoval pro lesy. Těžil dřevo. Dlouhé kmeny stromů, které se používaly na stavbu přehrady. Stromy padaly, byly očištěné, dlouhé, těžké – a aby se dostaly k silnici, musely být přivázány k pásovému traktoru.

Řetězy.

Silné. Studené. Kovové.

Moje maminka byla se mnou těhotná a pomáhala ty řetězy přitahovat, připínat, odpojovat. Řetěz se napnul. Traktor zabral. Kmen se pohnul.

Zvuk kovu o kov.

Napětí. Tah. Přesun.

Já jsem byla v jejím břiše.

Nevím, co si pamatuje tělo plodu.

Ale vím, že řetězy mě fascinují celý život.

Vidím je mezi patníky u cest.

Vidím je u psa uvázaného k boudě.

Vidím je na sochách otroků – na těch afrických postavách, které drží architekturu jako kariatidy.

Vidím je na stavbách, kde drží břemena.

A když vidím řetěz, nejde jen o kov.

Vidím spojení.

Řetěz není jen pouto.

Řetěz je propojení článků.

Jeden článek bez druhého nic neudrží.

Jeden strom bez druhého by nevytvořil les.

Jedna generace bez druhé by nebyla rod.

Řetěz je rodová linie.

Řetěz je chemická reakce.

Řetěz je fraktální řetězení událostí.

Řetězení rozhodnutí.

Řetězení příčin a následků.

Řetězení emocí.

Možná proto mě tak přitahuje.

Možná jsem se vyvíjela v poli tahu.

V poli napětí.

V poli síly, která spojuje těžké věci a přemísťuje je.

Jsou výrazy, které mě vždycky zaujmou:

„Utržený ze řetězu.“

„Osvobozený z okovů.“

„Spadly mu okovy.“

Řetěz jako omezení.

Řetěz jako svázání.

Ale já v něm vidím i jiný význam.

Řetěz drží dřevo, aby se dostalo na stavbu přehrady.

Přehrada drží vodu.

Voda pohání turbínu.

Turbína vyrábí světlo.

Bez řetězu by se kmen nepohnul.

Bez tahu by nebyla stavba.

Bez napětí by nebyla energie.

Možná jsem přišla do života jako někdo, kdo pracuje s napětím.

Kdo spojuje články.

Kdo propojuje světy.

A zároveň jsem si celý život nesla otázku:

Jsem připoutaná?

Nebo jsem spojovatelka?

Nikdy jsem nepotřebovala nosit řetízky na krku.

Nepotřebovala jsem kov jako ozdobu.

Řetěz je ve mně.

V paměti těla.

V obrazech, které maluji.

V tom, jak propojuji lidi, příběhy, energie.

A možná je čas ten symbol přepsat.

Řetěz nemusí být pouto.

Řetěz může být struktura.

Řetěz může být most.

A někdy – když jsou články dostatečně silné –

může unést celý svět.

Kde je tvoje všímavost?