Článek Nesměla mluvit. Nesměla být vidět. Až do chvíle…
Měla obyčejnou kancelářskou práci.
A pak svůj tajný svět.
Večer hrála na housličky.
Když byla unavená, hrála na flétnu – jen tak pro radost duše.
Vyrůstala v rodině, kde hudba byla doma: tatínek společenský muzikant, maminka milovnice vážné hudby, sourozenci u klavíru… a ona hudebně laděná, byla tichá, citlivá a jemná.
Hudba jí byla domovem.
Její dary nekončily u hudby.
Vnímala svět i obrazem. Milovala fotografii – zastavený okamžik v nekonečnu.
Byla jemná jako akvarel a zároveň neviditelná.
Celý život se vyhýbala otázkám o sobě.
Nemluvila o svých pocitech.
Nemluvila o své duši.
Nemluvila o sobě vůbec.
Ne proto, že by nechtěla.
Ale protože něco hluboko v těle drželo její duši zavřenou.
Starý rodinný program: „Mlč. Nevyčnívej. Neexistuj. Buď tichá a bezpečná.“
Držela v sobě rodinné tajemství, které ani neznala.
A tak žila… němá o sobě, jemná, schovaná za hledáčkem fotoaparátu. V subtilním odstínu ticha.
Po čtyřicítce není zbytí, duše tě vyzkouší a zeptá se vyjádříš mě, nebo mě budeš pořád schovávat.
Intuice začala volat:
„Můžeš mluvit z duše.
Můžeš být vidět.
Můžeš žít veřejně.
Je to bezpečné.“
A v tu chvíli přišlo…
zalykání, slzy, panika, sevření hrudi, nedostatek dechu.
Tělo křičelo:
„Nemůžu! Nebezpečí!“
A teď se teprve rozhodla že si nechá pomoct
Přišla ke mně. "Mám sevřenou hruď a nechce to povolit. Jako bych tam měla kámen."
A když jsme společně začaly rozplétat ten příběh, objevily se válečné otisky, partyzánské sabotáže, udání, pronásledování, soudy a tribunály. Minulá utrpení… a dlouhá rodová stopa bolesti říkala:
„Viditelnost znamená ohrožení.“
„Projev znamená smrtelné riziko.“
„Bezpečí je jen v tichu a skrytosti.“
Až tehdy začala chápat, že to není její slabost.
Je to staré dědictví.
A že může žít jinak.
Možná v tom vidíš i kousek sebe.
Možná cítíš, že máš dar, který schováváš.
A zároveň cítíš, jak tě cosi brzdí, svírá, dusí.
Možná i ty neseš příběhy rodu, které už nepotřebuješ žít.
Když se tyto příběhy zvědomí, vyhojí a propustí…
žena začne znovu dýchat.
A může konečně žít své světlo.
Možná máš podobný příběh. Možná jsi celý život „nechtěla být vidět“, byla jsi tichá, hodná, přizpůsobená.
Nemusíš v tom zůstávat.

Pracuji se ženami, které chtějí zlomit starý program a znovu začít žít vlastní život.
Napiš mi zprávu „CHCI PROMĚNU“
nebo
Objednej se na individuální setkání: frantiska.janeckova@gmail.com


