Dernière mise à jour : 25 janv.
Ústupky a kompromisy: Jsi ta, co se bojí vystoupit na světlo?
Možná to znáš.
Není to tak, že bys neměla co nabídnout.
Naopak. Máš talent. Máš cit. Máš schopnost vidět věci do hloubky.
Ale když máš vystoupit… ukázat se… říct svou pravdu nahlas… něco se v tobě stáhne.
A místo jasného: „Ne.“ „Tohle už nechci.“ „Přes čáru nejdeš.“
uděláš jemný kompromis.
➡️ Trochu ustoupíš.
➡️ Trochu zmlkneš.
➡️ Trochu se přizpůsobíš.
A pak se divíš, že jsi unavená, podrážděná, bez energie.
Protože když dlouho nežiješ svou pravdu, tělo to začne žít za tebe.
A víš co je nejhorší?
Že se to často tváří jako slušnost, klid a duchovno.
Ale uvnitř je to strach.
Strach z konfliktu.
Strach z odmítnutí.
Strach, že když budeš vidět, někdo ti ublíží.
A tohle není o dnešku.
Tohle je starý kód.
Proč se z ženy stane „neviditelná a neslyšitelná“?
Tohle chování není povaha.
Je to přizpůsobení se prostředí, kde nebylo bezpečné být vidět a slyšet.
V dětství si dítě vždycky vyhodnocuje:
Kdy mám klid?
Kdy mě mají rádi?
Kdy mě nechají být?
Kdy se na mě nezlobí?
Kdy se doma neřve?
A tak vznikne program:
„Být ticho je bezpečné.“
„Když budu hodná, přežiju.“
„Když se neukážu, nikdo mě nezničí.“
A problém je, že v dospělosti už to není bezpečí.
Je to vězení.
3 příběhy holčiček: Hanička, Blanka a Sofinka
Každá z nich má trochu jiný kořen.
A ano — i jména často nesou vibrační informaci rodiny.
Ne magicky. Psychologicky. Symbolicky.
Jméno je vzkaz:
jak tě chtěli mít,
jakou roli ti dali,
co od tebe čekali.
1) Hanička: „Nezlob, ať nejsou problémy.“
Hanička byla dítě, které mělo oči jako lucerny. Zvídavá, rychlá, chytrá.
Jenže doma byl tatínek „přísný chlap“. A maminka už dopředu věděla, co přijde.
Když Hanička řekla svůj názor, přišlo:
ticho
pohled
zvednuté obočí
a pak výbuch
A malá Hanička pochopila:
„Když mluvím, spustím bouři.“
Navíc v rodině byl strýček. Takový ten „vtipný“, co si dovolí všechno.
Šťouchal do dětí, zesměšňoval, dělal z nich atrakci.
A když se Hanička ohradila, strýček řekl: „Ježíš, ona je nějaká urážlivá!“
A dospělí se smáli.
A v tu chvíli se dítě rozhodlo:
„Moje hranice nejsou důležité.“
„Můj nesouhlas je k smíchu.“
5 typických vět (adjonction), které Haničku nakódovaly:
„Neodmlouvej!“
„Buď hodná holčička.“
„Ticho, dospělí mluví.“
„Nedělej scény.“
„Když budeš takhle mluvit, nikdo tě nebude mít rád.“
Výsledek v dospělosti:
Hanička je milá, chytrá, ale radši se stáhne. Nechce konflikt.
A pak ji lidé vysávají, protože necítí stopku.
2) Blanka: „Hlavně nevyčnívej.“
Blanka se narodila do rodiny, kde bylo nejdůležitější co řeknou lidi.
Děda měl pravdu vždycky.
Babička byla tiše uťápnutá a dělala servis.
Maminka se naučila být „slušná“ a tatínek měl reputaci.
Blanka byla krásná. A všimli si toho i druzí.
Jenže místo radosti přišlo varování.
Když se smála nahlas:
„Blani, chovej se.“
Když byla pyšná na výkres:
„No… nepřeháněj.“
Když chtěla vystoupit ve škole:
„Jen se neztrapni.“
A když jednou zazářila, tatínek se zatvářil přísně a řekl: „Pamatuj si, že pýcha předchází pád.“
A Blanka pochopila:
„Když budu vidět, někdo mě shodí.“
5 vět, které Blanku udělaly malou:
„Nech toho, nedělej ze sebe hvězdu.“
„Nejsi zas tak výjimečná.“
„Hlavně se nepředváděj.“
„Drž se při zemi.“
„Kdo moc vyčnívá, toho život srazí.“
Výsledek v dospělosti:
Blanka má dary, ale schovává je.
Má schopnosti, ale zlehčuje je.
A když přijde příležitost… vybere radši bezpečí než světlo.
3) Sofinka: „Buď jemná… a nic nechtěj.“
Sofinka vyrůstala s maminkou, která byla permanentně vyčerpaná.
A s tatínkem, který byl buď pryč, nebo v náladě, kdy se radši nikdo neptal.
Sofinka byla citlivá. Vnímala všechno.
A protože doma nebyl prostor, stala se z ní hodná holka na uklidnění systému.
Když maminka plakala, Sofinka hladila. Když byla hádka, Sofinka dělala roztomilé věci, aby bylo líp. Když byla zima v domě, Sofinka byla sluníčko.
A rodina jí za to dávala lásku.
Ale podmíněnou.
„Jsi naše hodná, jemná Sofinka.“
A tak dítě udělalo rozhodnutí:
„Moje potřeby jsou nebezpečné.“
„Když něco chci, zlobím.“
„Když se ozvu, přidám mamince stres.“
5 vět, které Sofinku odpojily od síly:
„Nezlob maminku.“
„Ty jsi přece ta rozumná.“
„Buď hodná, maminka to má těžké.“
„Proč musíš pořád něco chtít?“
„Hodné holčičky nekřičí.“
Výsledek v dospělosti:
Sofinka neumí říct „dost“.
Umí se obětovat. Umí chápat. Umí odpouštět.
Ale neumí se postavit sama za sebe — a pak ji tělo začne bránit.
Co se děje, když dlouho ustupuješ?
Ústupek není problém.
Problém je, když je to tvůj automat.
Pak se děje:
lidé si dovolují víc a víc
partner bere tvou dobrotu jako samozřejmost
rodina ti volá jen když něco potřebuje
v práci děláš nad rámec a nikdo tě nevidí
a ty uvnitř ztrácíš respekt sama k sobě
A tělo?
Tělo začne křičet.
Únava.
Nespavost.
Záněty.
Napětí v krku a štítné žláze.
Migrény.
Bolesti zad.
Hlasivky.
Tlak na hrudi.
Protože potlačená pravda hledá cestu ven.
Jak se z toho ven?
Ne „bojem“.
Ale návratem k sobě.
1) Přiznej si pravdu
Nejsi mírná.
Ty ses naučila být neviditelná.
A to je rozdíl jak mezi meditací a narkózou.
2) Začni trénovat mikro-hranice
„Teď nemůžu.“
„Ne.“
„Tohle mi není příjemné.“
„Prosím nemluv se mnou takhle.“
Jedna věta.
Jedna stopka.
Jedno rozhodnutí.
3) Přepiš starý slib
Většina těchto žen má v sobě dětský slib:
„Když budu hodná, budou mě mít rádi.“
A ten je potřeba přepsat:
„Když jsem sama sebou, patřím sem.“
Závěr: Být vidět je tvoje právo
Nejsi tady od toho, abys byla tichá, šikovná a hodná.
Jsi tady od toho, abys žila.
A jestli cítíš, že už nechceš dál ustupovat, ale potřebuješ oporu, trénink i nový program…
Přijď do KRUHU SÍLY
Online skupinová práce
Kruh síly je pro ty kteří chtějí posilu a vzájemné sdílení
Je to prostor pro ženy, které už nechtějí přežívat v kompromisu.
Ale chtějí:
jasné hranice
sebeprosazení bez viny
hlas bez strachu
viditelnost bez vnitřního třesu
👉 Přidám video za 0 Kč Jestli se nemůžeš vyjádřit, tak tohle video ti pomůže je to dárek zdarma. BERU... A JDI SI PRO DÁREK
https://www.frantiskajaneckova.com/product-page/sebeprosazen%C3%AD-konec-v%C3%A1h%C3%A1n%C3%AD-a-strachu-n%C4%9Bco-%C5%99%C3%ADct-n%C4%9Bco-ud%C4%9Blatna téma Sebeprosazení – konec váhání a strachu něco říct a něco udělat.
A pokud tě to zavolá…
tak víš, kde mě najdeš. 🌿
